Doporučujeme: Služby pro Váš web | Měření rychlosti internetu | Zkracovač dlouhých adres | TV program | Snadné sdílení souborů | Italo.cz | Stahovač videí z YouTube

raddleovy povidky – pribehy s tomem raddlem :-)

Čas zabít ! - 1.kapitola - Podivný sykot

Datum: 8. 3. 2012 16.18 | Autor: Bonnie | 787× | Kategorie: Nezařazeno | Komentáře: 0

Mířila jsem po schodech na horu, do své, nebelvírské koleje.
Měla jsem docela naspěch, páč hodiny právě odbýjeli půlnoc.
Do háje! Uviděla jsem tam nějakého prefekta, kterýv si mne zřejmě všimnul.
No co, byla jsem koneckonců na ošetřovně, byla, tak nemám co řešit.
"Hej, ty tam" zavolal na mne svým chladným hlasem.
No tak, Bonnie, vzpamatuj se! Okřikla jsem se v duchu.
"Slyšela jsi? Už jsi měla být dávno v posteli" přispěchal ke mně a očekával vysvětlení.
Chvíli jsem zůstala zírat na něj jako omámená, po nějakých drogách.
"No, já jsem byla za madame Lockwoodovou, na ošetřovně" ukázala jsem mu ruku, obvázanou léčivou náplastí.
Chvíli na ni zíral. Vyděsilo mne to. Nebuď pitomá! Okřiklo mne nitro.
"Hmm, no dobrá, a ty jsi..." upřel na mne okouzlující výraz.
"Bonnie Smithová, deset mých generací umělo ovládat čáry" poznamenala jsem.
"A jak to, že tě nevidím ve Zmijozelu?" v ten moment, v jeho očích vzplanula zášť.
"Po desetiletích chodí naše rodina do Nebelvíru" v krku mi ihned vyschlo.
"No tak nic. Ovšem, kdyby jsi se tu potulovala jen tak, tvý přátelé by určitě nebyli šťastní,
že jsi se ocitla v téhle koleji" ukázal na mou, rudozlatou kravatu.
Ani neřekl ahoj či dobrou noc. No, dobrou noc by být nemusela, bohužel mezi náma žádný vztah neexistuje.
Popravdě řečeno, nikdy nic mezi náma nebylo. Tohle byl asi náš třetí rozhovor.

"Kde jsi byla?" ptala se mne Emmy Patilová, která už byla v posteli, s knihou Lektvary nejmocnější, v ruce.
"To je dlouhý příběh" mávla jsem rukou, mé tváře při tom dostaly růžový nádech.
"No tak, vyprávěj" pobídla mne s velikým zájmem v očích.
Když jsem jí vylíčila událost, která se odehrála mezi mnou a Raddleem před pěti minutami, tak Emmy zaklapla knihu.
"Z toho si nic nedělej. On a jeho sekta jsou nějaký divní. I když, popravdě řečeno jsem si všimla, že při lektvarech,
nebo kouzelných formulích, civíš na něj. Jako kdyby jsi zvolila formule jen kvůli němu" vydechla.
"To není pravda, já na něj" větu jsem říct do konce nedokázala, páč jsem věděla, že ona mluví pravdivě.
Tom je nebezpečný, ale přitahuje mne. Tom je nádherný, nejhezčí ze vech kluků na škole.
"Dokonce jsi kvůli němu odmítla chodit s Johnem Thomasem, nejhezčím klukem v Nebelvíru.
Pamatuješ, ne, jak před samhainem jsi ho odmítla před zraky všech náctiletých, zatímco se Raddle v koutě
křenil blahem?" dívala se na mne vyčítavě.
"Takhle o něm nemluv" zrudla jsem ještě více a zhasla světlo.

Další den ráno nám profesor Křiklan udělil dvojice, podle naší inteligence.
Nejlepší jsem byla z Nebelvíru já a ze Zmijozelu samozřejmě nikdo jiný, než Tom.
"To bude hračka" odfrkl si a namížil na mne hůlkou.
"Pouze odzbrojit" zdůraznil profesor a naznačil všem, jak přitom mířit hůlkou.
"Definicus" vyslal na mne fialové jiskry.
"Expeliarmus" vyhrkla jsem, jenomže pozdě.
Vyletěla jsem do zdi a práskla sebou. Všichni spolužáci mezi sebou přestali válčit.
"Tome, víš, že Obrana proti Černé magii slouží k tomu, aby zabránila Černé magii?" připomněl mu a mířil ke mně.
"V pořádku slečno ehm" přiklusal pohotově ke mně.
"Plazí se to, blíží se to. Už je to tady. Nastal konec" vstala jsem, jako náměsíčná a podivně syčela.
"Co prosím?" přerušil to Křiklanův hlas.
"Už nastal čas. Čas chladnokrevně zabít" vypadla jsem ze sklepení, kde výuka probíhala.
"Raddle, prosím zastavte jí" požádal mého spolužáka profesor. Tom urychleně běžel ke mně.

"Bonnie" ozval se hlásek v mé mysli.
"Ano, Tome?" otevřela jsem oči a vyjekla.
Tom však pohotově zasáhl. Vyběhl po schodech,
zvedl ruce a já upadla do nich.
"Trochu mi připomínáš Longbottoma" uchechtl se.
"Hej, neurážej mého kamaráda" praštila jsem ho.
Toho jsem však začala litovat. Přimhouřil své oči, jako obvykle,
do pohledu upřímné záště, která každého rozbolela natolik, že se to nedá jenom tak popsat.
Bolelo mi u srdce, jako kdyby do něj někdo bodl.

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: